Toyota Celica: ikona japonského sportu

Toyota Celica, vůz, který definoval novou éru sportovních vozů, je symbolem inovace a odolnosti. Od svého debutu v roce 1970 si Celica získala pověst vozu, který v sobě spojuje spolehlivost a výkon a zároveň přináší nezapomenutelné zážitky za volantem. V tomto článku se blíže podíváme na historii tohoto modelu, jeho motory, generace a verze výbavy.

Toyota Celica – historie modelu

Historie modelu Toyota Celica začíná v 70. letech 20. století, kdy se poprvé objevil na trhu jako reakce na rostoucí popularitu amerických „pony cars“, jako jsou Ford Mustang a Chevrolet Camaro. Celica, která byla dvoudveřovým kupé, debutovala v prosinci 1970 jako derivát nového modelu Carina. Model Liftback byl představen v dubnu 1973. Celica byla prvním japonským vozem, který využíval vyspělou technologii robotické montáže, díky níž předčil své konkurenty z hlediska kvality a konzistence výroby.

Od roku 1970 do roku 1986 byla Celica vozem s pohonem zadních kol, od roku 1986 do konce výroby byla vozem s pohonem předních kol. V letech 1986-1999 se vyráběla vrcholná verze modelu Celica s pohonem všech kol.

Toyota Celica – motory

Toyota Celica byla poháněna různými čtyřválcovými motory. V závislosti na generaci a modelu měly tyto motory objem od 1,6 do 2,4 litru. Všechny motory byly benzínové a jejich výkon se lišil v závislosti na modelu a generaci. Například model Celica 1.8 TS VVT-i z roku 1999 měl motor o objemu 1796 cm3 s výkonem 192 koní.

Toyota Celica – generace

Vůz byl k dispozici jako liftback a kupé, v malém počtu se vyráběla také verze kabriolet. Byl poháněn benzinovými motory R4 o objemu 1,6-2,4 litru. Od roku 1970 do roku 1986 byla Celica klasifikována jako vůz s pohonem zadních kol, od roku 1986 do konce výroby měla pohon předních kol. Během 35 let výroby Toyota vydala sedm generací modelu Celica, které popisujeme níže.

Toyota Celica I (1970-1977)

První generace modelu Celica byla uvedena na trh v roce 1970. Byla k dispozici jako dvoudveřové kupé a liftback. Tyto verze byly poháněny různými motory R4 o objemu od 1,4 do 2,0 litru.

Toyota Celica 2. generace (1977-1981)

Toyota Celica druhé generace (označení A40/A50) vstoupila na automobilový trh v srpnu 1977 jako modelový rok 1978 a tento kultovní vůz pokračoval v nabídce Toyoty jako sportovní a stylový model. Celica druhé generace byla k dispozici v karosářských verzích kupé a liftback, které přitahovaly pozornost svým výrazným vzhledem.

Za zmínku stojí, že oproti předchozí generaci přestala být verze Coupe skutečným hardtopem, ale obě karoserie – Coupe i Liftback – měly bezrámové dveře u oken, ačkoli široký B-sloupek byl přítomen. Toto řešení bylo dílem Davida Stolleryho, který přispěl k jedinečnému vzhledu těchto modelů.

Druhá generace modelu Celica byla rozdělena do dvou řad: Serie A (1978-1979) a Serie B (1979-1981). Model Serie A se vyznačoval kulatými světlomety v přední části a chromovanými nárazníky ve standardní výbavě. Verze Serie B měla naopak obdélníková stínítka světlometů a pogumované nárazníky[11]. Na americkém trhu se Celica druhé generace objevila pod názvem Toyota Ceilca XX.

Navzdory stále přísnějším emisním normám používala Celica druhé generace motory s rozvodem DOHC, mezi které patřily např: Celica měla motory 2000 18R-GU (130 k), 1800 3T-U (98 k) a 1600 12T-U (88 k).

Toyota Celica třetí generace (1981-1985)

V červenci 1981 uvedla Toyota na automobilový trh třetí generaci modelu Celica, která se vymanila z tradičních klasických linií sportovních vozů 70. let. Nová Celica se vyznačovala avantgardním hranatým designem a poprvé v historii modelu byly použity vystouplé světlomety, které mu dodávaly výrazný vzhled. Byla to také poslední generace modelu Celica s pohonem zadních kol.

Třetí generace modelu Celika byla k dispozici ve dvou karosářských verzích: liftback a kupé s výřezem, které upozorňovaly na geometrické tvary karoserie. Kromě toho se v této generaci poprvé objevily systémy aktivního zavěšení kol, jako například systém 4 torzních kol.

Pod kapotou tohoto modelu se nacházela celá řada motorů, které poskytovaly dostatečný výkon a výkonnost. Zákazníkům byly k dispozici jednotky jako 1600 2T-GEU, 1800 1-SU (100 k), 1800 3T-EU (105 k), 2000 18R-GEU (135 k), 4A-GEI a přeplňovaný 3T-GTEU (od října 1982)[16]. Zavedení motorů se vstřikováním paliva pro vozy prodávané na severoamerickém trhu zvýšilo jejich účinnost a uvedlo je do souladu s novými emisními normami.

Výše zmíněná Celica třetí generace byla standardně vybavena pětistupňovou manuální převodovkou s přeřazováním, ale verze GT měly možnost spárování se čtyřstupňovou automatickou převodovkou pro zvýšení jízdního komfortu. V roce 1983 byl proveden facelift, který osvěžil vzhled tohoto modelu a zdůraznil jeho moderní charakter.

Toyota Celica 4. generace (1985-1989)

V srpnu 1985 představila Toyota čtvrtou generaci modelu Celica, která přinesla výrazné změny v designu a konstrukci vozu. Jednou z klíčových revolucí bylo zavedení pohonu předních kol, což znamenalo odklon od tradičního pohonu zadních kol. Osvěžena byla také karoserie, která dostala uhlazenější tvary a jedinou dostupnou karosářskou verzí byl hatchback.

Jednou z nejzajímavějších variant této generace byl model GT-Four, který debutoval v říjnu 1985. Tento model Celica GT-Four, vybavený pohonem AWD a přeplňovaným motorem 3S-GTEU o výkonu 185 k,[18] si získal uznání jako rallyový vůz a v roce 1990 s ním Carlos Sainz vyhrál Pohár jezdců. Na podzim roku 1987 byla do nabídky přidána také verze kabriolet.

Celica 5. generace (1989-1993)

V září 1989 Toyota překvapila příznivce automobilů představením páté generace modelu Celica, která nabídla nové tvary karoserie a propracovaná technologická řešení. Oproti předchozí generaci se vůz vyznačoval zaoblenějšími liniemi karoserie. Délka vozu se mírně zvětšila, ale rozvor zůstal nezměněn. Pátá generace modelu Celica byla k dispozici jako liftback a od srpna 1990 také jako kabriolet (s motorem 2.0 3S-GE o výkonu 156 k). Výroba tohoto modelu skončila po čtyřech letech, v roce 1993. Ve verzi GT-Four s motorem 3S-GTE dosahoval úctyhodného výkonu 225 koní.

Toyota Celica VI (1993-1999)

V únoru 1994 představila Toyota světu šestou generaci svého kultovního modelu Celica, který pokračoval v tradici sportovního ducha a vyspělé techniky. Nová Celica překvapila oblými tvary karoserie, které ji odlišovaly od předchozích generací. Nabídka karoserií byla omezena na liftback, kupé a kabriolet, přičemž poslední jmenovaná varianta byla představena v září 1994.

Šestá generace modelu Celica si získala mezinárodní renomé a získala uznání v mistrovství světa v rallye. Jako základní model byla vybavena 1,8litrovým čtyřválcovým motorem o výkonu 116 k. Verze GT naopak zaujala výkonem 170 k díky dvoulitrové pohonné jednotce. Model Celica GT lze snadno rozpoznat podle výrazných standardních kol z lehké slitiny a mlhových světel. Skutečnou lahůdkou pro nadšence však byla verze GT-Four, vybavená motorem o úctyhodném výkonu 242 k (v Japonsku až 252 k) a stálým pohonem všech kol.

Model GT v posledním roce výroby dostal nový motor 3S-GE BEAMS s technologií VVTI, který byl k dispozici ve třech verzích. Nejvýkonnější z nich, se dvěma motory VVTI, dosahovala výkonu 210 k bez přeplňování.

Šestá generace modelu Celica se vyznačovala robustní konstrukcí. Nosné části karoserie byly většinou vyrobeny z pozinkovaných ocelových plechů, což mělo pozitivní vliv na odolnost a pevnost vozu.

V roce 1996 prošla Celica faceliftem, při kterém byl jemně přetvořen přední nárazník. Jeden široký otvor pro přívod vzduchu byl nahrazen dvěma malými po stranách a jedním větším uprostřed s mlhovými světly. Kromě toho se změnily směrovky z oranžových na bílé a na zadních dveřích se objevilo třetí brzdové světlo. Novinkou ve standardní výbavě byl také airbag spolujezdce.

U památného modelu GT-Four se výrobce zaměřil na splnění homologačních požadavků FIA a postavil 2 500 kusů této varianty. Verze GT-Four se vyznačovala systémem stálého pohonu všech kol, kapotou vyrobenou výhradně z hliníku a přepracovaným předním nárazníkem s kulatými mlhovými světly. Na klice zavazadlového prostoru byly umístěny výrazné vyvýšeniny s nápisem „GT-Four“.

Celica VII (1999-2005)

V září 1999 spatřila světlo světa sedmá generace modelu Toyota Celica, která pokračovala v tradici sportovního ducha a zároveň přinesla nové inovace a vylepšení. Nová Celica byla navržena tak, aby byla lehčí, což se projevilo v lepším výkonu a jízdních vlastnostech.

Jedním z klíčových aspektů sedmé generace byly dostupné motory, které splnily očekávání i těch nejnáročnějších milovníků rychlé jízdy. K pohonu sloužily dva agregáty: 1,8 litru 1ZZ-FE o výkonu 143 k a 2,0 litru 2ZZ-GE o působivém výkonu 192 k. Verze s motorem o objemu 1,8 litru byla známá jako Celica VVTi a verze vybavená motorem o objemu 2,0 litru jako Celica TS VVTLi. Rozdíl ve výkonu mezi oběma verzemi byl jasně patrný a potěšil řidiče toužící po závodním vzrušení.

Sedmá generace modelu Celica poskytla řidičům dokonalou kombinaci sportovního vzrušení a každodenního použití. Tento dynamický a elegantní vůz si získal příznivce po celém světě. Výroba tohoto modelu skončila v dubnu 2005 a zanechala po sobě nezapomenutelné vzpomínky a odkaz v automobilovém světě.

Toyota Celica – verze výbavy

Toyota Celica byla k dispozici v různých verzích výbavy, které se lišily prvky a vybavením. Některé z nich zahrnovaly pokročilé bezpečnostní systémy, luxusní povrchové úpravy interiéru a vyspělé technologie, například multimediální systémy. To vše znamenalo, že Celica byla vozem, který mohl uspokojit nejrůznější potřeby a preference řidičů.

Díky všem těmto vlastnostem se Toyota Celica stala ikonou mezi sportovními vozy. Díky její spolehlivosti, výkonu a inovacím si ji stále váží automobiloví nadšenci po celém světě.

Toyota Celica – často kladené otázky

Kolik stojí Toyota Celica?

Modely z období po roce 2003 stojí přibližně 16 000-18 000 liber. Zachovalejší modely stojí až 20 000 zlotých. Průměrná cena starších vozů se pohybuje kolem 10 000-15 000 zlotých.

Kolik má Celica koní?

192 / 141 koní.

Kolik stojí Toyota Celica 1,8 benzín?

Průměrná spotřeba se pohybuje kolem 9 litrů na 100 km.